Paradoxně prvním poraženým v tomto budoucím konliktu v širší pacifické oblasti je již dnes Francie, členská země NATO a dlouholetý spojenec Spojených států a Velké Británie.
Datum příspěvku 19. září 2021
Jaroslav Bašta Další články autora
Zdroj: První zprávy
Některé události, které mohou změnit světovou historii, se ohlašují poměrně nenápadně. Když byl roce 2009 prezidentem USA zvolen Barrack Hussein Obama, všichni komentátoři si všímali hlavně toho, že jde o prvního Afroameričana na tomto postu. Někteří předpokládali, že to bude mít pozitivní dopad na soužití většinové bílé populace s rasovými a národnostními menšinami. Téměř nikdo si nepovšiml, že se jednalo o prvního prezidenta, který pocházel z Tichooceánského regionu.
Oba tyto faktory se naplno projevily
až po skončení jeho druhého funkčního období (2017).
Zvýšené sebevědomí afroamerické populace se velmi rychle zvrhlo
v černošský rasismus zaměřený (nejen) proti bělochům.
Ten se od května 2020 po smrti kriminálního recidivisty
George Floyda zásluhou hnutí Black Lives Matter změnil v podivnou
parodii na čínskou Kulturní revoluci. Počáteční rabování
a vypalování bohatých městských čtvrtí přešlo do cílené
likvidace památek na „otrokářskou a rasistickou“ minulost
Spojených států. První byly na řadě sochy, včetně pomníku
Kryštofa Kolumba jako prvního bílého rasisty na americkém území.
Stejně prokleta byla matematika, vážná hudba a anglická
gramatika.
Ještě za Obamova vládnutí začalo stěhování velkých bank z východního na západní (pacifické) pobřeží USA. Tím tažení na západ nekončilo, protože finanční instituce z londýnské City přeplouvají Atlantik a zaujímají nová místa na druhém břehu oceánu. Tyto změny signalizovaly začátek procesu, na jehož konci nejspíše bude transformace Evropy z významného sloupu euroamerické civilizace na nepříliš významný poloostrov Asie. V tomto týdnu padl další symbolický mezník – Spojené státy utvořily společně s Austrálií a Velkou Británií nový vojenský pakt zvaný AUKUS (Australia United Kingdom United States).
Cílem tohoto uskupení má být obrana a prosazování společných zájmů ve dvou oceánech – Tichém a Indickém. Jeho nedílnou součástí má být spolupráce v obranném průmyslu. Na tom se bude podílet Austrálie, která kvůli své geografické poloze se překvapivě stane významným producentem ponorek na jaderný pohon. Příslušné know-how jí bude neprodleně předáno a podepsaná mezistátní smlouva předpokládá, že australské loděnice během pouhých 18 měsíců vyrobí osm moderních podvodních plavidel.
Nový vojenský pakt je samozřejmě primárně namířen proti Čínské lidové republice. Zdá se, že jde o odpověď USA na ostudný debakl v Afganistánu způsobený tajnou koalicí hnutí Talibán s čínskou rozvědkou a armádou. Paradoxně prvním poraženým v tomto budoucím konliktu v širší pacifické oblasti je již dnes Francie, členská země NATO a dlouholetý spojenec Spojených států a Velké Británie. Australská vláda ihned po podepsání paktu AUKUS zrušila smlouvu o dodávce oněch ponorek, kterou podepsala s francouzskou firmou Naval Group. Francouzi to oprávněně berou jako podraz a ránu do zad.
Vyplývá z toho jedno poučení – v multipolárním světě, v němž již žijeme, staré smlouvy přestávají platit, a USA s Velkou Británií je dodrží pouze v případě, bude-li to pro ně výhodné. Proto raději zapomeňme na často zmiňovaný článek 5 Severoatlantické smlouvy a snažme se o svou bezpečnost starat sami.